Hlavní strana Články o typografii Typografická příručka Reference Odkazy Diskuse

Entity

Entity?

Cizí slova vždy budila v lidech nedůvěru. Navíc slovo entita se často váže s adjektivem mimozemská. Máte se ho tedy proto bát? Ne, entita není ničím více než textovou reprezentací určitého znaku. V HTML se používá mnoho roztodivných znaků, které však nelze buď přímo z klávesnice zapsat, nebo je jejich přímý zápis vyhrazen k jiným účelům.

Entita se zapisuje ve tvaru &jmeno_entity; – důležité je neopomenout středník na konci. Tento obecný tvar Vám možná něco připomíná. Určitě jste se již setkali alespoň s tzv. tvrdou mezerou, jejíž zápis je  

Tvrdý mizera?

Ačkoliv se mi do nadpisu vloudil překlep, bystřejší z vás jistě postřehli, že řeč bude o mezerách. Mezer máme v (X)HTML osm (nevěříte?), zmíníme se o třech a používáme dvě. Nebojte se, že budete o něco ochuzeni.

Rozlišujeme mezeru klasickou, tvrdou a zúženou. Hned zkraje vyřadíme zúženou mezeru ( ). Ta by měla nalézt uplatnění například v kalendářních datech, telefonních číslech či matematických vzorcích, avšak díky její nepodpoře v Internet Exploreru (ten ji vykresluje asi desetkrát šírší) postrádá využití. Klasická mezera je právě ta dlouhá klávesa ve spodní části Vaší klávesnice. Používá se k oddělení většiny slov.

Většina slov pořád nejsou všechna slova. Správně tedy usuzujete, že některá slova, či přesněji řečeno výrazy, se oddělují jinak. Ano, slouží k tomu poslední typ mezery – mezera tvrdá ( ). Tvrdá mezera najde uplatnění všude tam, kde je nežádoucí řádkový zlom, což znamená:

• Mezi iniciálou a příjmením - K. Ponocný
• Mezi titulem a příjmením - Ing. Šroubeček
• Ve víceslovném odborném termínu, jehož jednotlivé části jsou zkratkami - Mac OS X
• Mezi hodnotu a jednotku - 65 cm
• Jako oddělovač tisíců - 10 000 000
• … a tak dále

Další příklady naleznete zde.

V češtině pak má tvrdá mezera ještě jedno nezastupitelné místo. Může zaručit, že se jednopísmenná předložka, spojka či libovolný jeden znak nikdy neobjeví na konci řádku. Správný zápis v HTML tedy vypadá následovně:

Výjimkou z tohoto pravidla jsou spojky „a“ a „i“ v souřadném poměru, které však nesmí stát na začátku věty.

Protežovaný spojovník

Bernard Le Bouvier de Fontenelle na smrtelném loži prohlásil: „Netrpím, přátelé, jenom existovat mi dělá jisté potíže.“

Takovému problému se mohou pomlčka a minus pouze smát. Ony totiž bezpečně existují, ale trpí nesmírně. O čem to mluvím? Představte si, že Vám z ničeho nic začnu tvrdit, že na své klávesnici nikde nemáte pomlčku ani minus. Budete mne mít za blázna, a to mám pravdu. Ne, ta klávesa nad plus je spojovník. Stejně tak to tlačítko vedle pravého shiftu. Co se HTML týče, na klávesnici prostě minus ani pomlčku nemáte.

Pro minus totiž HTML zná entitu −, pro pomlčku (celým jménem půlčtverčíkovou pomlčku) pak –. Rozdíly mezi těmito znaky jsou dobře patrné v řezu Arial, např. kód:

Se vykreslí takto: +-−– (tzn. plus, spojovník, minus, pomlčka)

Spojovník se užívá výhradně ke spojování slov či termínů, zatímco pomlčka je náhradou vypuštěného slova, obyčejně pak předložky či slovesa. K této funkci pak ještě pomlčce připadá místo za čárkou při určení peněžního obnosu. O použití znaménka minus se ani nebudu rozepisovat.

Plus, mínus, krát a děleno?

Čtveráckému minus jsme se již na zoubky podívali, co však další základní matematická znaménka? Nejjednodušší to má plus – na české klávesnici se vyskytuje hnedle na dvou místech, žádné pikle nekuje až do chvíle, kdy se potká se srandistou minus. Pakliže chcete například napsat, že koncert začne v 13.00 plus minus deset minut, můžete použít tuto kostrukci: „Koncert začne v 13.00 +/− 10 minut.“

Běda však, chtěli-li byste podobnou konstrukcí zatížit i matematický zápis. Chcete-li napsat, že odmocnina z devíti se rovná plus minus třem, musíte použít zvláštní znak plus-minus, který zastupuje entita ± (±). Výsledek by tedy vypadal následovně: √9 = ±3.

V kódu výše jsem použil i entitu √, která vykreslí znak odmocniny. Tuto a mnohé další najdete v tabulce na konci stránky.

Dalším problémovým znakem je děleno. V běžné praxi se používá klasické lomítko (/), (X)HTML však zná speciální znak ÷ (÷), který by měl použit všude tam, kde se dělí dvě čísla. Pro dělení dvou proměnných či složitějších argumentů bych se přikláněl k lomítku. Například:

12 ÷ 4 = 3
u₁ / v₁ = …

To všechno je však nic proti operaci násobení. Běžně se násobení vyjadřuje tečkou (.) nebo malým písmenem „X“ (x). Obojí je špatně. Mnohem lépe ke k vyjádření operace násobení použít entit · (·) a × (×). Vše je ještě o to složitější, že správně by k vyjádření „násobící tečky“ měla být využita entita ⋅, která však nefunguje v Internet Exploreru.

Otázka však zní: „Kde použít tečku a kde křížek?“ Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, zastávám však názor, že tečka by se měla používat všude tam, kde operujeme se složitějšími matematickými výrazy. Vycházím z toho, že tečka se používá důsledně ve středoškolské a vysokoškolské matematice, kde je například třeba rozlišovat skalární a vektorový součin v operacích s vektory. V nižší matematice se používá častěji křížek, najdete ho na drtivé většině kalkulaček a v některých učebnicích matematiky pro základní školy. Osobně mi také připadne názornější.

5 × 7 = 35
14u₁ · (√45 − √7) = …

České uvozovky – dílo ďáblovo

České uvozovky jsou opravdu určitým druhem mučení. Dětské hlavičky se ve snaze pochopit jejich záludnosti málem zavaří, aby pak v dospělosti zjistily, že si ze školních škamen stejně nic nepamatují. Nejde jen o jejich včlenění do věty (jemuž se věnuji v další kapitole), ale především o operace s vnořenými uvozovkami.

Ve zdrojovém kódu používáme horní anglické uvozovky, které se entitou zapisují "

Základním typem českých uvozovek jsou tzv. „dvojité dolní devítky“ a „dvojité horní šestky“ („ – „ a “ – “), při vnoření pak jedna „devítka“, potažmo „šestka“ odpadá (‚ – ‚ a ‘ – ‘). Při dalším vnořování pak musíme sáhnout například ke dvojitým (» – » a « – «) a jednoduchým (› – › a ‹ – ‹) francouzským uvozovkám.

Následující příklad vypadá bez nadsázky děsivě:

Řekl jsem mu: „Tvrdila mi: ‚Jeden profesor povídal: »Otroci často při práci vykřikovali: ›Tua Nui!‹«‘“

Divné, ale pravdivé. Nepochybuji, že každý z Vás má už v uvozovkách jasno. Na závěr bych chtěl jen podotknout, že se nevyplácí používat tagu <q>, který uvádí citaci. Některé prohlížeče se do něj totiž (správně) snaží automaticky doplňovat uvozovky. Výsledek je často žalostný. Raději pro citace použijte kombinaci tagu <div> a entit.

Kopyrajt, et a tak dále…

Existuje samozřejmě celá spousta dalších užitečných entit. Uvádím tabulku těch nejpoužívanějších.

Data pro tabulku jsem čerpal z přehledu Petry Větrovské na webu Webtvorba.

V další kapitole se budu zabývat interpunkcí.